Slovo do Nového roku

Autor: Ladislav Malý

V říjnu loňského roku si v parlamentních volbách národ zvolil novou vládu. Dosavadní vláda premiéra Andreje Babiše byla vládou, jež upřednostňovala ekonomické a české zájmy před bruselskými neomarxistickými byrokraty, a - viděno z ideově politického hlediska –snažila se být vládou nepolitickou, neprosazovala neomarxismus; podle bruselských neomarxistů byla vládou tzv. populistickou. Babiš je čistě ekonomický manažer a šlo mu především o to, aby stát vzkvétal a měl světově uznávané ratingy a obyvatelstvo bylo spokojené -, jak se sám mnohokrát vyjádřil. Svou zahraniční politiku orientoval protibruselsky, nikoliv protievropsky, ale nebyl v tomto důsledný a pevný; navazoval sice hlubší vztahy se státy soustředěné v tzv. V4, tj. Maďarskem a Polskem (Slovensko je víceméně úkrokem z V4), které prosazují svou suverenitu v EU daleko více než ČR, leč nedokázal je důsledně následovat. Sionističtí mocipáni v Bruselu vládu A. Babiše odstranili a do Strakovky posadili svoje lidi – neomarxistické, proevropské kolaboranty.

Bylo zajímavé sledovat postup, jak se jim to podařilo. Neomarxisté začaly s Ústavním soudem, který vyhověl jejich požadavku sjednotit svoje politické strany do koalic a do voleb proti Babišovi jednotně v koalici vystoupit, čímž by – v případě úspěchu – měly parlamentní většinu. Na celé věci je nejzajímavější, že pravicové politické strany ať se snaží o sjednocení sebevíce, sjednotit se nedovedou. Jak je to možné?

Neomarxistické živly v naší republice od roku převratu, tj. v roce 1990, uzurpovaly pro sebe Českou televizi a rozhlas, konkrétně Rozhlas Plus, vědouce, že lidé myslí tak, jak chtějí média; odtud se dennodenně proti Babišovi a jeho vládě linuly jedovaté propagandistické šoty trockistických komentátorů. Perfidně podlý plán se podařil. Piráti – už ten název evokuje cosi výstředního, co ale mladým a politicky nezkušeným lidem nevadí, naopak; proto taky voliči Pirátostanu jsou mladí lidé, zejména vysokoškoláci, více či méně infikováni trockisticko-marxistickou ideologií. Stranu ODS a TOP 09 volili zase středostavovští živnostníci na just, jakože Babiš je prý likvidoval. A tak máme vládu složenou z pěti stran, která má sice v parlamentu většinu, ale soudržnost jim dlouho nevydrží -, jsou to přeci jenom Češi…

Nesouhlasím s mnoha komentátory, kteří Babišovi vytýkají, že se patřičně nebránil, že neměl ztrácet nervy a jít do boje, protože jeho uskupení ANO v podstatě volby vyhrálo, má ze všech politických stran nejvíc poslaneckých mandátů. Leč, byl by to boj předem prohraný, proto pragmaticky vyklidil politické kolbiště. Babiš zřejmě počítal s velkou výhrou, výsledek byl ale pro něj zdrcující. Jasně si uvědomil, že v době krize, v jaké se naše země a národ nachází (zdravotní, ekonomická, finanční, energetická), je třeba, aby měl stát vedení, tedy vládu, i když je to vláda proevropská, neomarxistická; odmítl donkichotský předem prohraný boj, trvající možná řadu měsíců, se stejným výsledkem, protože všechny instituce byly proti němu, a výsledky parlamentních voleb jasně ukázaly vůli občanů.

Babišova vláda až do konce roku 2019 zaznamenávala stálý růst ekonomiky a životní úrovně obyvatelstva. Pak ovšem přišla koronavirová pandémie s dosud neznámou nemocí covid 19 a ekonomika se nejen naší země, ale celého světa propadala. Vlády všech zemí světa, překvapeny neznámou pandémií, byly nuceny přijmout nepopulární opatření k omezení ztrát z pandémie, nastaly různé lockdowny, karantény apod., které nejvíc poškodily středostavovské podnikatele - hoteliéry, restaurace, butikáře, cestovní ruch a různé hokynáře. Je ale pozoruhodné, jak se stále zamlčuje či bagatelizuje vládní podpora a finanční kompenzace těmto podnikatelům; vláda se kvůli tomu musela enormně zadlužit.

Česká vláda – a nejen ona, ale vlády téměř v celém světě – nese odpovědnost za stav ekonomiky své země, důležité jsou kromě jiného makroekonomické ukazatele ekonomiky a inflace, rovněž má morální odpovědnost za zdraví národa. Pro ochranu zdraví svých obyvatel přijala různá ekonomická nepopulární opatření, včetně opatření k očkování obyvatelstva narychlo spíchnutou židoamerickou vakcínou, k níž, a k její účinnosti a bezpečnosti, mají lékaři a odborníci v biochemii a imunologii protichůdné názory.

Podle mého laického názoru při očkování obyvatelstva je nutno respektovat zdraví každého člověka a jeho svobodu; očkování by mělo být v zásadě dobrovolné. Je také nutno přiznat, že nejen vakcína Fizer, či i jiné podobné vakcíny, ale i jakýkoliv jiný farmaceutickými fabrikami chemicky vyrobený a upravený lék, ať už perorálně i injekčně vpravený do těla, nějakým způsobem poškozuje lidské zdraví, má větší či menší vedlejší škodlivé účinky.

Dovolte malou vsuvku: Více jak šestimilionový Izrael přistoupil k masívnímu očkování třetí dávkou Fizer, a teď už dokonce ke čtvrté dávce. Kdyby tako vakcína byla tak nebezpečná, jak se o ní píše -, myslíte si, že by Židé páchali dobrovolný holocaust?

Rozporuplné situace v oblasti vakcinace a její dobrovolnosti pro svoje politické cíle plně využili nepřátelé Babišovy vlády, jednak z politických stran ODS a Pirátostanu, jednak „poškození“ ze středostavovských podnikatelských organizací a subjektů, a narychlo ad hoc spíchly několik politických stran, např. Chcípl pes a jiné. A aby toho nebylo málo – svoje si přisadily i malé politické strany, živořící na okraji politické scény a dělajíce tak stafáž demokracii, na příklad Trikolora a jiné.

Do boje s hloupou, pseudopolitickou banalitou, se nechaly strhnout i politické strany se stigmatem „extrémismu“, jako strana ND, která si vysloužila být stranou „antisemitskou“, a DSSS, jako strana „neonacistická“. Tyhle a podobné politické strany by měly mít jasno, že v horizontu desítek let žádné volby nevyhrají, že sionisté je budou nechávat v koutě společenského dění, kam je vmáčkli pomocí jedovaté propagandy a represívních opatření, což je trest za jejich vlastní myšlení. Úkolem těchto stran je být jakýmsi fermentačním médiem ve společnosti, vysvětlovat lidem svůj politický program a politickou alternativu k liberalismu.

Nejsem advokátem Babišovy vlády, kterou sionisté nazývají populistickou, ale na těchto pokusech vybočení z liberalismu, lze s úspěchem sledovat, že liberální demokracie kulhá na obě nohy, že její sionističtí koryfejové dělají všechno možné, aby sobě udrželi moc a národ ve falešné naději, že si vládne sám. Na čas se jim to daří, pak ale zasáhne život – a ejhle! – přijde změna.

Změna musí zákonitě přijít, protože liberální demokracie popírá přirozené zákony a mravní řád; pošlapává život a identitu evropských národů bílé rasy a nahrazuje ho vyumělkovanými poučkami z tzv. lidských práv. Lidé už toho mají plné zuby, nenechají se donekonečna ohlupovat a okrádat cizím kapitálem. Tak, jak skončil komunismus, skončí jednoho dne i liberální demokracie.

Vidíme, že tak zvaný populismus je fází rozkladu liberalismu; následující fází konce liberalismu je neliberální demokracie, která organicky a samovolně skončí v konzervativní demokracii (Maďarsko, Polsko, Rusko). Pak teprve po dlouhém období příprav a zákonných opatření, nastane možnost, kdy národ jako další alternativu svého života bude mít moci zvolit zřízení suverénního, autoritativního stavovského státu s národní ekonomikou, soběstačnou zemědělskou produkcí, s širokou subsidiaritou, s důrazem na národní identitu, konzervativismus a přirozená práva.

Modleme se, aby se, aby nám Bůh dal sílu a trpělivost.

V Praze 01.01.22 www.narodnisjednoceni.cz