K situaci na Ukrajině

Autor: poslanec Jiří Kobza

Začíná to být vážné. Naše ministryně obrany (sic!) Jana Černochová a ministr zahraničních věcí Jan Lipavský prosazují vyslání vojenského materiálu na Ukrajinu a slibují i další pomoc tamní vládě ve válce s Ruskem. Tato válka zde zatím není, ale podle slov a činů šéfů velmocí (USA, Velká Británie, Francie) bude zřejmě brzy vyvolána. Nikoli však Ruskem, jak se nám tvrdí z politických i mediálních úst, nýbrž Ukrajinou. Jsme svědky zatím nejvýbušnější situace za mnoho předchozích let. Navíc se nás to celé dotýká tím více, že na rozdíl od Iráku nebo Afghánistánu je Ukrajina zemí geograficky velmi blízkou, a nadto z téhož kulturního okruhu jako my. Protože nás do této války naše politická vrchnost hodlá zatáhnout, máme právo, dokonce povinnost zaujmout k tomu postoj, vyložit argumenty a ptát se těch, kteří za nás rozhodují. Vložil jsem ty hlavní poznámky do jasných a srozumitelných tezí:

1. Nesouhlasíme s vývozem munice a zbraní do země, kde zuří občanská válka

2. Nesouhlasíme s účastí českých vojáků na cvičeních či konfliktech mimo území států NATO

3. Nesouhlasíme s přijímáním do NATO států, kde zuří občanská válka

4. Předpokládáme, že dojde k další Gliwici, tentokrát v americké režii

5. Respektujeme právo na sebeurčení Luhanska a Doněcka, stejně jako např. Slovenska. Pravobřežní a levobřežní Ukrajina byly historicky dvě země.

6. Pokud má Ukrajina právo se rozhodnout rozmístit na svém území americké rakety, proč stejné právo nemá například Kuba či Venezuela rozmístit na svém území ruské rakety?

7. Sankce proti Rusku poškozují více nás než Rusko

8. Německo to ví a proto ministryně zahraničí Baerbocková prohlásila, že stabilní německo-ruské vztahy nemají alternativu. Slováci již se začínají vzpouzet také.

9. Náhradu ruského plynu předraženým americkým břidličným plynem zaplatí občané, kteří už tak mají problémy s drahotou a inflací

10. Kupovat ruský plyn s německou přirážkou není řešení naší energetické krize, spíše bychom měli následovat příklad Viktora Orbána

11. Když nás straší snímky shromážděné ruské armády údajně u ukrajinských hranic, kdy nám ukáží snímky kolik ukrajinské armády a dovezené techniky je u týchž hranic z ukrajinské strany?

12. Nechystají se ukrajinské síly zaútočit dovezenými zbraněmi a municí na Doněck a Luhansk? Poslouží snad česká dělostřelecká munice bombardování civilních vesnic vzbouřených oblastí?

13. Jak se smíří česká vláda s faktem, že bude mít na rukou krev civilistů?

14. Kdo zaručí, že české „dary“ se nedostanou do rukou ukrajinských fašistů? Extremistů Banderovců, Azovu, Pravého sektoru či následníků SS divize Galicie?

A tomto místě bych rád ocitoval pár vět, které zveřejnil na FB dr. Zdeněk Cvrkal, překladatel z perštiny, turečtiny, urdu a dalších jazyků, s nímž se znám ze svého pobytu v Iránu: „Proč by Rusko mělo útočit na Ukrajinu, kterou místní oligarchové rozkradli a Západ to dokonal? Stačí čekat. Východní Ukrajina je beztak proruská, o čemž se tady zarytě mlčí, a západní Ukrajina (rozuměj Haličina) vždycky byla protiruská se silnými sklony k oslavě válečného zločince Bandery, vyjma Zakarpatské Ukrajiny, která je svoje, a určitě by se ráda vrátila ke své bývalé vlasti, jež už však 30 let neexistuje… Země vymírá, země rozdělená mezi cca 10 zlodějských rodin (Achmetov, Pinčuk, Kolomojskij, Firtaš, Porošenko alias Walzmann, Tymošenková atd., a zbytek chudáci a ještě větší chudáci. Střední třída prakticky neexistuje v našem evropském pojetí. A o korupci tam bych mohl napsat dlouhé pojednání.“ Tolik citace.

Závěr? Účast českých vojáků na cvičení Silver Sabre , mimo území států NATO, považuji za nesprávné rozhodnutí motivované geopolitickými a finančními zájmy USA. Chce snad tato supervelmoc zopakovat stejnou chybu, jako v již zmíněném Iráku a Afghánistánu, kde se americké jednotky v dlouholeté vojenské invazi postaraly o zpustošení těch zemí, rozvrat jejich státnosti a posílení teroristických bojůvek Islámského státu (jehož dlouhé prsty jsme viděli i v nedávných událostech v Kazachstánu)? Jenže – opět opakuji – Ukrajina není Střední Východ. Je to kulturní evropská země s dlouhými a ctihodnými dějinami. Jenže je v současnosti rukojmím panství několika oligarchů, kteří se perou o pomyslný trům doslova přes spáleniště přes krvavé řeky. Příklad souzeného exprezidenta Petra Porošenka je výmluvný. Ano, USA chtějí za každou cenu posunout hranice svého vojenského a ekonomického panství na východní hranici Ukrajiny, což lze formálně učinit pouze přijetím země do NATO. To ale odporuje dohodám mezi šéfy USA a někdejšího SSSR v Reykjavíku a na Maltě. Nezapomeňme, že na těchto dohodách, obsahujících též úmluvu o nerozšiřování NATO na východ, stálo třicet let míru ve střední Evropě po roce 1989. Tento mír chce někdo dnes násilím ukončit. A to bez ohledu na názory a zájmy obyvatel zemí, jichž se nutně dotkne, tedy i nás. Proto nesmíme dopustit vyslání českých vojáků do případného východoukrajinského konfliktu. Zaplatili bychom za to nesmírnou cenu.