Bombardování Drážďan - zrůdný cynismus na samém konci války

Autor: Ioannis Sideropulos

V předvečer druhé světové války patřily Drážďany k sedmi nejlidnatějších městům třetí říše. Turističtí průvodci ji nazývali Florencie na Labi. Jedinečné architektonické památky a nejbohatší muzea plná pokladů saských kurfiřtů sem lákaly turisty již od 19. století. Stačí zmínit jen Drážďanskou galerii, Muzeum porcelánu, palácový soubor Zwinger, budovu opery, která byla z hlediska akustiky byla považována za nejlepší v Německu. Drážďany byly hlavní město míšeňského markrabství a saského kurfiřtství a staly se uznávaným kulturním centrem východního Německa během zlatého věku okázalého baroka v 18. století.

Důležité je, že Drážďany – na rozdíl od Mnichova, Hamburku, Berlína, Norimberku – neměly s nacistickou mytologií mnoho společného. Když už bylo téměř všem – na obou stranách fronty – jasné, že definitivní konec třetí říše není daleko, mnozí věřili, že po válce se mohou centrem obnoveného Německa stát právě Drážďany.

Kurt Vonnegut, "Jatka":

Všechna ostatní velká města v Německu byla strašně vybombardována a vypálena. V Drážďanech nepraskla ani jediná sklenička. Každý den sice pekelně kvílely sirény, lidé chodili do sklepů a poslouchali tam rádio. Letadla ale vždy mířila na jiná místa – na Lipsko, Chemnitz, Plauen a všelijaké další body. Tramvaje zvonily, světla svítila, byly otevřeny restaurace a divadla. Zoologická zahrada byla také otevřena. Ve městě se vyráběly především léky, konzervy a cigarety.

V Drážďanech neměli Němci proti americkým a britským bombardérům téměř nic. Většina protiletadlových posádek bránila jiná, strategicky významnější města. Dokonce i signál náletu zazněl nad Drážďany jen pár minut před začátkem bombardování.

Bombardování Drážďan byl britsko-americký vzdušný útok, který provedlo Royal Air Force (RAF) a americké United States Army Air Forces (USAAF) 13. - 15. února 1945 během druhé světové války.

13. února 1945, začalo bezprecedentně silné bombardování Drážďan britskými a americkými letadly. Po tři dny shazovaly těžké letouny na bezbranné město vysoce výbušné a zápalné bomby. Spojenci se pokusili ospravedlnit barbarství srovnatelné s Hitlerem pomstou za zločiny nacistů, ale poselství bylo jasné: to nebyl trest pro Němce, ale varování pro Rusy.

Již dříve zveřejněné memorandum velitelství britského letectva, které bylo před nálety dne 13. února 1945 přečteno posádkám jeho bombardérů, mimo jiné uvádělo, že „cílem útoku je zasáhnout nepřítele tam, kde se cítí nejsilnější“… , zároveň ukázat Rusům, když dorazí do města, čeho je Královské letectvo schopno."

První vlna svrhla na Drážďany 800 tun bomb jen za 15 minut. O tři hodiny později - dalších 1,8 tisíce t. Druhý den převzali štafetu Američané, kteří si s povětrnostními podmínkami poradili. 311 bombardérů svrhlo na město 771 tun bomb a 15. února dalších 466 tun na rozloučenou.Historická část města zahynula. Drážďany byly v plamenech. Britové také shodili na město nádoby naplněné směsí kaučuku a bílého fosforu. Fosfor se vznítil, viskózní hmota pokryla jak zdi domů, tak lidi – a hořela, hořela...

Technologie pro zničení města byla promyšlená do nejmenších detailů. Nejprve si nášlapné miny prorazily cestu střechami budov. Poté byly do zchátralých domů vhozeny zápalné bomby – a město se proměnilo v plápolající oheň.

Jeden z pilotů si vzpomněl:

„Přiznám se, že jsem se podíval dolů, když padaly bomby, a na vlastní oči jsem viděl šokující panorama města, planoucí z jednoho konce na druhý. Byl vidět hustý kouř, unášený větrem z Drážďan. Otevřelo se panorama jasně jiskřícího města. První reakcí byla myšlenka, která mě šokovala shodou okolností masakru, který se odehrál níže, s varováními kazatelů před válkou.”

15. února bylo město apokalyptickým divadlem humanitární tragédie. Poblíž skladišť ležely mrtvoly mrtvých dětí, byly naskládány na sebe a vyváženy do vlaků.

Drážďany ležely v plamenech a troskách. Skrupulózní německá policie rychle spočítala, že ve městě shořelo 12 000 budov. Z toho - 24 bank, 26 budov pojišťoven, 31 obchodních obchodů, 6470 obchodů, 640 skladů, 256 obchodních podlaží, 31 hotelů, 26 hostinců, 63 administrativních budov, 3 divadla, 18 kin, 11 kostelů, 60 kaplí, 50 kulturních - historické budovy, 19 nemocnic (včetně pomocných a soukromých klinik), 39 škol, 5 konzulátů, zoologická zahrada, vodárna, železniční depo, 19 pošt, 4 tramvajové vozovny, 19 soudů.

Plocha zóny totálního zničení v Drážďanech byla čtyřikrát větší než plocha zóny totálního zničení v japonském městě Nagasaki po atomovém bombardování Spojenými státy v srpnu 1945.

Po válce byly ruiny domů, paláců a kostelů rozebrány a odvezeny z města. Na místě Drážďan zůstala vlastně jen lokalita s vyznačenými hranicemi bývalých ulic a budov. Obnova centra města trvala přes 40 let. Opravovalo se ještě v tomto století...

Svou brutalitou a vojensky nesmyslnou sérií bombových útoků na německé město Drážďany , které před 75 lety provedly americké a britské letectvo a které zabily desítky tisíc civilistů, byl akt zrůdného západního cynismu, jehož cílem bylo zastrašit Sovětský svaz, kde bylo bezprecedentní bombardování Drážďan vnímáno jako nepřátelský čin. Sovětský lid měl mnohem více důvodů být vůči Němcům pomstychtivý, ale slavný rozkaz lidového komisaře obrany J.V. Stalina pravil: „Zkušenosti dějin říkají, že Hitlerové přicházejí a odcházejí, ale německý lid a německý stát zůstávají. " Nutno přiznat, že v roce 1945 neměl Churchill dost humanismu, aby se něčím takovým řídil.

Německý spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass věřil, že zničení Drážďan bylo válečným zločinem a aktem genocidy, stejně jako holocaust nebo jaderné útoky na Hirošimu a Nagasaki. Mnozí s ním souhlasí – a nejen v Německu, ale i v Anglii, v USA, v Rusku.

Před druhou světovou válkou byly Drážďany považovány za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě. Mnoho cestovních průvodců ji nazývalo „Florencie na Labi“. Bylo zde mnoho objektů velkého kulturního významu: slavná Drážďanská galerie, druhé největší muzeum porcelánu na světě, Opera, která v akustice soupeřila s divadlem La Scala, palácový soubor Zwinger, mnoho kostelů postavených v barokním stylu. V Německu se dokonce šuškalo, že po válce by se Drážďany mohly stát novým hlavním městem země.

Kobercové bombardování - Tornádo ohně

Dne 13. února 1945 zaútočilo na Drážďany téměř 800 britských bombardérů. Nejprve vysoce výbušné bomby strhaly střechy z budov, odkryly stavby domů a pak zápalné bomby přispěly k obřím požárům. Hasičské sbory a záchranné organizace nemohly proti tomu udělat nic – byly samy ohroženy. Bylo zničeno 80 % městských budov v Drážďanech a odhad počtu obětí se stále velmi liší.

Goebbels, který se po Drážďanech s obnovenou vervou pokusil probudit démona pomsty v německých srdcích, mluvil o stovkách tisíc mrtvých, tisících popálených a zmrzačených dětí. Počet obyvatel 650 000 města během válečných let samozřejmě poklesl, ale do Drážďan dorazili uprchlíci a ranění - 150 až 200 tisíc.

Před deseti lety vydala německá komise zprávu, která hlásila smrt jen asi 25 000 lidí. Ale dnes jsou k dispozici údaje od historiků z celého světa, kteří říkají, že počet obětí je mnohem vyšší a dosahuje 150 000 nebo více než 200 000. Faktem je, že v roce 1945, kdy bylo Německo na pokraji porážky, začal jeho systém účtování ztrát selhávat. Ale bylo zde mnoho uprchlíků, včetně těch z oblasti Drážďan, kteří byli špatně nebo vůbec nebyli registrováni. Do Drážďan se hrnulo velké množství uprchlíků, protože město během války utrpělo jen málo bombardováním. Dnes v západní historiografii existují výmysly, že velení Rudé armády požadovalo bombardování Drážďan. Ale archivní dokumenty jasně ukazují, že se nic takového nebylo žádáno.

Ztráty britského letectva během dvou bombardování Drážďan ve dnech 13.–14. února 1945 činily šest letadel. Další dva letouny ztroskotaly ve Francii a jeden v Anglii. Americké letectví v téže operaci nenávratně ztratilo osm bombardérů a čtyři stíhačky. Celkové ztráty spojenců činily asi 20 letadel, přičemž asi stovka lidí byla zabita nebo zajata.

Jak napsal ministerstvu šéf britského letectva maršál Arthur Harris (mezi piloty známý jako Bomb Carrier): "Osobně si nemyslím, že všechna zbývající města v Německu stojí za kosti jednoho britského granátníka."

V Londýně a Washingtonu se ještě před jaltskou konferencí chápalo, že Drážďany, perla Saska, budou po pádu Berlína v sovětské okupační zóně. Tento faktor zohlednili při sestavování plánů bombardovacích útoků. Starali se například zachovat Porúří s jeho uhelnými zásobami a průmyslovými giganty, protože pochopili, že je nepravděpodobné, že se dostane do rukou bolševiků. A spojenci zjevně zamýšleli proměnit východní oblasti Německa ve spálenou poušť. Úvahy o pomstě se zde prolínaly s vypočítavou touhou omezit potenciál oblastí a zemí, které jim nebudou náležet. Veškerá východní zóna se neměla dlouhá léta vůbec vzpamatovat. To ostatně byl důvod bombardování veškerého průmyslového potenciálu českých zemí před samým koncem druhé světové války.