Kritický pohled na Freuda

1. část: Freud, nečistý duch a okultismus

2. část: Freud a perverzní myšlení

3. část: Hypnóza a „vědecká činnost“

Freud, nečistý duch a okultismus

Vždy existovali lidé, kteří páchali smilstvo a dopouštěli se manželské nevěry. V některých případech dokonce žili jako homosexuálové či jiným perverzním životem. V určitých obdobích historie amorálnost a perverzity zcela převládly a přivedly celé kultury do trosek, například Sodomu a Gomoru, starověké Řecko i Římskou říši. Žijeme v době, kdy jsou perverzity přímo uzákoňovány a privilegovány. Jedním z hlavních viníků, který této masové amorálnosti připravil cestu je Žid, Sigmund Freud (1856-1939).

V roce 2008 byla podvodným způsobem vyhlášena Lisabonská smlouva, která prosazuje uzákonění sexuálních deviací, samozřejmě zamaskovaných pod vznešenými pojmy. Skrytě legalizuje kradení dětí z dobrých rodin a tzv. práva LGBTQ, ve skutečnosti jejich privilegia spojená s masovou diskriminací společnosti. Kdo upozorní na zločiny homosexuálů, pedofilů či jiných sexuálních deviantů, je stíhán jako homofob, a to i třemi roky vězení. Ukradené děti jsou poskytovány pseudorodinám homosexuálů a pedofilů. Ve školách se propaguje tzv. sexuální výchova, ve skutečnosti programovaná demoralizace a devastace dětí a mládeže. Vrcholnou tragédií je, že tuto sexuální tzv. výchovu prosazuje pseudopapež František, stejně jako legalizaci sňatků homosexuálů.

Egoismus je spojen s nevázanou sexualitou a s masovým zabíjením nenarozených dětí. Společnost je manipulována profesionální lží, která má za cíl udělat z lidí stádo psychopatů, kteří už nerozlišují dobro a zlo, pravdu a lež, realitu a irealitu. Ve skutečnosti to vše naprogramovali vysoce inteligentní zločinci. Vždy platilo, že „důstojnost člověka závisí na jeho morálních principech“. Zvrhlý člověk odhazuje morální principy i víru v Boha. Morální principy vedou k zodpovědnosti a jsou spojeny s vědomím největší reality, kterou je smrt, po níž následuje Boží soud a věčná odměna či věčný trest. Moudrému člověku je smysl života jasný. Sexuální deviant se ale dopouští zločinnosti. Svědčí o tom četné statistiky. Tato skutečnost se tají. Ještě donedávna, do roku 1973, byla homosexualita evidována jako psychická choroba. Ze seznamu chorob nebyla vyškrtnuta na základě vědeckých důkazů, ale pouze z ideologických důvodů, a to pod velkým tlakem.

Stručná statistika a perspektiva homosexuálního ráje z období před 20 lety:

- Homosexuálové tvoří stále více než 70 % známých případů AIDS ve Spojených státech.

- Homosexuálové se podílejí na neúměrném počtu případů hepatitidy: 70-80 % v San Franciscu.

- Až 59 % homosexuálů je nakaženo střevními parazity, jako jsou červi, motolice a améby (měňavka).

- Asi 67-80 % homosexuálů líže anebo vkládá svůj jazyk do konečníku svých partnerů (tzv. „rimming“, fecal sex atd.) Močí na sebe, tzv. „zlatá sprcha“ a vzájemně se mučí...

- 43 % homosexuálů přiznalo, že mělo za život 500 či více partnerů.

- John Murtagh, hlavní policejní soudce Trestního soudu města New York prohlásil: „Homosexuálové se ve velkých městech podílejí na polovině všech vražd,“ ač tehdy homosexuálové tvořili jen 2 % obyvatel v USA.

- Asi 50 % žen v celách smrti v USA jsou lesby.

- 33 % homosexuálů přiznává sex s nezletilými, tedy pedofilii.

Freud a nečistý duch

Cílem Freuda nebylo uzdravovat lidi, ale prosadit perverzní myšlení do celé společnosti. Důkazem jsou jeho teorie o sexuálních stádiích – orálním, análním a oidipovském. Freud svou sexuální zvrhlost a převrácený způsob myšlení aplikoval na svých pacientech a generalizoval na všechny lidi. Freudova psychologie je založena na lži, vede k legalizaci sexuálních zvráceností a připravuje cestu k sebezničení lidstva. Absurdní lži, které Freud lidem vnucuje jako poznatky o nich samých, kryje manipulačním tvrzením, že prý je mají ve svém nevědomí. Na této bázi se ale nemůže odvíjet žádná vědecká diskuze, protože jde o říši výmyslů a ireality. Podle něj jsou všichni lidé zvrácení už od narození. Ďábel je lhář a vrah. Ježíš Kristus je Pravda a Život. Ježíš nečisté démony z lidí vyháněl.

Freudova lež funguje na principu sugesce. Například sugestivně prohlásil šokující výrok, že prý Mojžíš nebyl Žid, ale Egypťan! Drze ignoruje historický fakt, že Mojžíš byl Žid, a navíc přímo zákonodárce židovského národa. Jeho starší sourozenci Áron a Marie byli Židé stejně jako on. Freud ale ve své knize Muž Mojžíš a monoteistické náboženství podává své výmysly sugestivně jako realitu. Podle něj byl Mojžíš židovským lidem zabit a z toho prý vznikl židovský pocit viny jako základ židovské kultury.

Filosof Michel Onfray byl touto Freudovou tezí velmi pohoršen. Obzvlášť ho udivilo, že ji publikoval v době silného pronásledování židů v Německu. Proto byl Freud, ač Žid, právem obviněn z antisemitismu.

Tragédií je, že dodnes Freuda všechny vysoké školy uvádějí jako autoritu a studenti musí výplody jeho chorého myšlení studovat jako pravdivé poznatky. Do roku 1902 všichni lékaři pokládali Freuda za šarlatána a podvodníka, jímž skutečně byl. Zlom nastal díky zednářskému spolku B'nai B'rith. Tento spolek ho jako první pozval k přednášce o tzv. psychoanalytických teoriích, a to v době, kdy byl ještě všude jinde nevítaným hostem. David Bakan ve své knize píše, že Freud celou psychoanalýzu vyvinul na základě okultní kabaly. Freud se stal členem židovské odnože zednářského hnutí – B'nai B'rith. Rovněž díky zednářské lóži byl jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první zednářské příznivce mezi židovskými vídeňskými lékaři a inteligencí, které zval na středeční setkání do svého bytu na Bergasse 19. Na historicky první schůzku roku 1902 se dostavil Rudolf Reitler, Max Kahane, Wilhelm Stekel a Alfred Adler. Pak následovali další.

Důležitým momentem bylo navázání kontaktu s curyšskou psychologickou školou, do níž patřil Max Eitingon, Eugen Bleuler, Karl Abraham i Carl Gustav Jung. To umožnilo, aby se tento lokální ideologický směr proměnil v mezinárodní hnutí.

Roku 1908 byl uspořádán první mezinárodní psychoanalytický kongres v Salzburgu. Zde se Freud seznámil s Ernestem Jonesem, který posléze šířil psychoanalýzu v Británii. Z USA přijel Abraham Arden Brill, který sehrál ve Spojených státech podobnou roli jako Jones v Británii.

Freudova psychoanalýza je také často obviňována z toho, že není vědou, ale právě novým pseudonáboženstvím. Muzikolog Max Graf, jeden z prvních Freudových žáků, prohlásil, že atmosféra vzniku psychoanalýzy skutečně připomínala „prosazování nového náboženství“ – zednářství.

Freud nezemřel přirozenou smrtí, byl sebevrah. Požádal svého ošetřujícího lékaře Maxe Schura o smrtelnou dávku morfia. V rozporu s židovskou tradicí se nechal spálit v londýnském krematoriu.

Freud, okultista a vykladač snů

Okultní praktiky jsou spojeny se sugescí, hypnózou, výkladem snů a karet, s numerologií. Součástí okultismu je i věštění a spiritismus, tedy kontakt s tzv. energiemi, ve skutečnosti s duchy – démony. Démonický svět je spojen s pýchou, s kultem ega a nemorálností.

Mezi okultní praktiky užívané Freudem patří obzvlášť kabala a numerologie. Freud už roku 1895 začal analyzovat své sny. Nazval to autoanalýzou. První sen rozebral v hotelu Bellevue nedaleko Vídně. Zdálo se mu o tzv. „Irmině injekci“. Tímto snem také později otevřel knihu Výklad snů.

Vykládat sny stejně jako sestavovat na základě lži a sugesce horoskopy, patří do okultních praktik. Člověk se pak neřídí realitou a morálními principy, ale pověrou. Ta je hříchem proti prvnímu přikázání. Touto oblastí věštění ze snů či z karet se zabývají i mnohé věštkyně, kartářky a vykladatelky snů. Jejich okultní činnost má silně negativní dopad obzvlášť na lidské vztahy.

Freudova autoanalýza vyvrcholila kolem roku 1897. Měla dvě hlavní témata: 1) vztah k otci, který v té době zemřel, a kterého Freud pokládal za svého rivala ve vztahu k matce. Tehdy také objevil tzv. oidipovský syndrom.

2) Vztah přenosu, který je, jak Freud přiznává, vztahem homosexuální náklonnosti k příteli Wilhelmu Fliessovi z Berlína.

Výčitky svědomí za hrubou nemorálnost spojenou s vražednými úmysly Freud ve svých analýzách vůbec nebere v úvahu. Místo toho vymýšlí tzv. oidipovský syndrom, který je prý v každém člověku. My víme, že v člověku je dědičný hřích, ložisko lži a zla. My ho ale nemáme rozvíjet! Naopak, máme se od něj oddělovat a řídit se svým svědomím a zdravými morálními principy, zakořeněnými v dekalogu a v Kristově učení. To vede k integraci lidství a ke spáse.

Freud vystupuje pod pláštíkem pseudovědy jako nový zákonodárce. Normální člověk, když spáchá zlo, má výčitky svědomí. Freud ale učí myslet tak, aby vyřadil svědomí. Svou lživou teorií o oidipovském syndromu normalizoval i tak velké zlo, jako je krvesmilstvo a touha zavraždit vlastního otce. Posloužila mu k tomu pohanská báje o Oidipovi, který se oženil se svou matkou a rozhodl se otce zabít. Nakonec si Oidipus vypíchl oči. Freud to absurdně označil za symbol kastrace. Zvrhlé myšlení i závěry jsou pro Freuda typické.

Freud vymyslel metodu, která vychází z hypnózy. Pacienti se pak na něm stávali závislí. Měli k němu, jak uvádí, tzv. hysterickou lásku. Kvalifikuje ji jako přenos. Jeho činnost je postavena na okultní sugesci, hypnóze, lži a propagaci morálních zvrhlostí. On se postavil proti Bohu i morálním principům. Skrze něho dodnes působí duch lži a smrti, a tím je ďábel. Kdo přijal tohoto ducha lži a nemorálnosti skrze Freuda, musí se ho odřeknout, chce-li poznat pravdu a být spasen.

Proto se ptám: Odříkáš se nyní nečistého ducha, který je za Freudem? – Odříkám! Amen.

Přijímáš nyní Ducha pravdy? – Přijímám! Amen.

+ Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr, + Timotej OSBMr, Biskupové sekretáři