Kritický pohled na Freuda

Autoři: Byzantský katolický patriarchát

Podle Freuda dítě kolem třetího až osmého roku života pochopí, že otec s matkou mají mezi sebou cosi, co dítě rovněž chce, a čehož lze dosáhnout odstraněním konkurenta, rivala, obvykle rodiče stejného pohlaví.

Toto je kolosální lež. Dítě v normální rodině nikdy netouží po odstranění jednoho z rodičů, naopak, jak dokazuje bolestná realita při rozvodech, dítě ztrátou jednoho z rodičů velmi trpí. Dokonce větší děti jsou z rozvodu rodičů tak zoufalé, že některé trpí sebevražednými myšlenkami, protože mají rády oba rodiče a nemohou snést jejich odloučení. Samozřejmě výjimkou může být, když nějaký zvrhlý alkoholik či narkoman rodinu tyranizuje. To ale není norma. V přirozené rodině rodiče milují své děti a děti milují své rodiče. Freud sugestivně vnucuje své zvrhlé myšlení všem a lži podává jako všeobecně platnou pravdu. Přiznal se, že své analýzy s absurdními závěry odvozuje z vlastní zvrhlosti.

Citace Freuda: „I u sebe jsem objevil zamilovanost do matky a žárlivost vůči otci a považuji je dnes za obecný zážitek raného dětství. (…) člověk pochopí strhující moc krále Oidipa. (…) Každý z posluchačů byl jednou v zárodku a ve fantazii takovým Oidipem.“

Jakým právem Freud zobecňuje své perverze na všechny lidi? Je to znak buď psychické choroby, nebo démonské posedlosti, spojené s ďábelskou touhou po bohorovnosti.

Freudova teorie, že syn se sexuálně zamiluje do matky a chce proto zabít svého otce, kterého vidí jako rivala, je absurdní výmysl, který by nepřišel na mysl ani trvalým obyvatelům psychiatrie. Syn má rád svou matku synovskou láskou pro její nezištnou a láskyplnou starostlivost. A co se týče otce, v žádném případě v něm syn nevidí rivala a nechce ho odstranit. Naopak, často ho má za svůj vzor a ideál, obzvlášť když začne dorůstat. Když je mezi otcem a matkou harmonický vztah, odráží se to i na dítěti, které je v takové rodině šťastné.

Freud je profesionální lhář. Tragédií je, že dnes se Freudovy zvrhlosti učí na všech vysokých školách a mění myšlení mladé generace k její velké škodě. Studenti se domnívají, že dostávají pravdivé poznatky a nepředpokládají, že jsou klamáni. V důsledku jsou jim vyvráceny základní lidské hodnoty i vztahy.

Freud tvrdí, že dítě prý zažívá význačné prožitky ambivalence, tedy rozpolcenosti, chlapec vůči otci a dívka vůči matce, které ve zdařilém případě řeší tak, že se své oidipovské volby na vědomé rovině vzdá, tedy vražedná přání vytěsní.

Podle Freuda je ta ambivalence čili rozpolcenost v tom, že chlapec prý chce zabít otce a dívka matku, ale zároveň se své oidipovské volby na vědomé rovině vzdají, tedy vražedná přání vytěsní. Freud stále vnucuje tak neskutečně zvrhlé myšlení, jako by děti v rodině žily vražedným přáním zabít své rodiče, a to navíc z důvodu, aby se mohly dopustit zločinu krvesmilstva, tedy sexuálního styku se svou matkou či otcem. Tak zvrhlé myšlení, to je přímo démonská obsese a kolosální lež!

Opak je pravdou, dítě má o své rodiče obavy, aby se jim něco nestalo, a ne vražedné úmysly vůči nim. Jenom myšlenka, že by maminka či tatínek zemřeli, anebo se jen rozvedli, dítě děsí. A pokud jeden z rodičů skutečně zemře anebo rodinu opustí, dítě prožívá velkou bolest. Co je to za absurdum tvrdit, že každé dítě prý prochází tzv. oidipovským obdobím a že má vražedná přání zabít jednoho z rodičů? Dítěti se i při sebemenší odloučenosti po rodičích stýská. Freud ale suverénně vsugerovává zločinné perverze všem jako všeobecný zákon. Normální člověk se proti této lži bouří, protože mu vnucuje něco, co není pravda. Freud z toho umí vykličkovat svým tvrzením, že prý se oidipovský syndrom projevil v nevědomí.

Vrcholně odporné jsou Freudovy sugestivní výroky a přímo debilní závěry o pohlavním orgánu chlapce. Své obsesní, vyfantazírované dedukce znovu vnucuje jako normu. Rozum zůstává stát, že Freudova lež je brána jako základ psychologie! Aby studenti byli úspěšní, musí tuto chorobnou zvrhlost vnitřně nasávat a svým duchem se s ní sjednotit. Pak ji papouškují jako velký přínos a objev na vysoké „vědecké“ úrovni. Ve skutečnosti jde o vymývání mozků a masovou demoralizaci mladé inteligence i celé společnosti. Tak jako není neškodné hledět na pornografii, stejně tak způsobují sugestivní Freudovy lži velkou morální škodu obrazivosti, citům, myšlení a celé duši.

Freudovy knihy byly silné kafe i pro nacisty. Na svém shromáždění v Berlíně je v květnu 1933 veřejně pálili. I nacisté považovali jeho sexuální výplody za zvrhlé, přestože je ukrýval pod rouškou tzv. vědecké psychoanalýzy. Freud ironicky řekl: „Jaký pokrok. Pálí pouze moje knihy, ve středověku by upálili mě.“

Freud a křesťanství

Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateizmu v historii. Proto také vzal za svou lživou ideologii darwinismu. Freud měl stejnou nenávist ke křesťanství jako Nietzsche nebo Marx. Již roku 1908 vydal článek Nutkavá jednání a náboženské úkony, kde křesťanství hanlivě označil za kolektivní nutkavou neurózu.

Je znakem nenávistné zaujatosti, když člověk sugestivně hanobí a pohrdavě zesměšňuje křesťanství, přestože se ho ani nesnažil poznat. Suverénně odsuzuje objektivní hodnoty spojené po celá staletí se zkušeností milionů charakterních lidí. Freud nenáviděl pravdu.

Ve svém spisu Totem a tabu z roku 1913 Freud popisuje vznik tzv. primárního náboženství, totemismu, prý jako odčinění prvotní vraždy otce, která se podle Freuda v prvních lidských tlupách musela odehrávat jako jakýsi zakladatelský kulturní akt.

Tyto Freudovy absurdní názory znovu vycházejí z jeho oidipovského syndromu. Freud byl touhou po vraždě vlastního otce a zároveň utkvělou touhou po krvesmilstvu – incestu – se svou matkou přímo posedlý.

Je třeba vědět, že pohanské rituály neuctívají pravého Boha, ale démony. Mnohé byly spojeny i s přinášením lidských obětí, především dětí, například Molochovi.

Pravého Boha Stvořitele Freud svými lživými teoriemi degraduje na pohanského bůžka zakódovaného prý v primitivních totemech. Vědomě lže a manipuluje. Pravý Bůh, od Něhož pochází veškeré stvoření, je protikladem pohanských démonů i s jejich zvířecími podobami a totemy.

Freud křesťanství zlomyslně označuje za „iluzi“ a „dětskou neurózu“. Přeje si, aby bylo nahrazeno takzvaným „vědeckým realismem“. Freud ale nebyl ani vědec, ani realista. Netrpěl pouze dětskou neurózou, ale celá jeho pavěda je založena na perverzní iluzi. On nemá ani tušení o tom, co je víra v pravého Boha, tedy monotheismus, a jaké světlo a morální sílu dává člověku v jeho životních zkouškách. Křesťanství je založené na pravé lásce k Bohu a nezištné lásce k bližnímu. Životní krédo Freuda je ale nenávist k Bohu a až vražedná nenávist k člověku, počínaje vlastním otcem.

Freudův vztah k fašismu a bolševismu

Freud napsal do své knihy věnování Mussolinimu, což kritizoval filosof Onfray, který z něj vyčetl Freudův obdiv k fašistickému caesarismu a inspirování dílem Nietzscheho. Díky protekci fašistického vůdce Mussoliniho měl Freud, ač Žid, při okupaci Rakouska umožněno vycestovat do Anglie i se svou dcerou Annou.

Freud byl často kritizován konzervativními kruhy, které ho také obviňovaly ze spojení s bolševismem. Páter Wilhelm Schmidt například napsal: „Bolševici přijali (Freudův) oidipovský komplex a zrušili rodinné vazby a jakákoliv omezení pohlavního styku, takže se dovoluje také mezi sourozenci, dokonce mezi rodiči a dětmi.“ Po smutných zkušenostech ale bolševici, na rozdíl od Freuda, od této perverze ustoupili.

Kritici Freuda

Karel Popper označil freudismus za pseudovědu. Silná kritika zaznívá i z řad biologicky orientované psychiatrie. Hans Eysenck řekl: „Freud vrátil psychologii o 100 let zpátky.“

Aril Edvardsen v knize Padlí bohové píše: „Mozek Freuda se ‚utopil v sexu‘ a jeho takzvané profesionální myšlenky byly fixovány na podbřišek. Zhruba řečeno, Sigmund Freud redukoval člověka na bytost sexuální. Všechny lidské sny a představy redukoval na falus (mužský pohlavní úd) a genitálie. Jeho psychoanalytická teorie je založena na tom, že příčinami neuróz jsou sexuální komplexy a zábrany v dětství. Moderní psychiatři Freudovy zvrácené teorie ‚regresivního modelu‘ ochotně ‚koupili‘. Tento podvod byl základem tzv. psychoanalýzy 20. století.“

Známý deník Herald Tribune pod titulem „Nové poznatky o Freudovi“ píše, že „nové výzkumy představují Freuda jako chorobně ziskuchtivého a manipulujícího člověka, který se tu a tam dovolával případů uzdravení, k nimž vůbec nedošlo, a který falšoval fakta, aby prokázal své vlastní teorie“. Z Freudových spisů mnozí vyvozují, že se dopouštěl incestu – krvesmilstva.

Dr. Daniel Stern, profesor psychiatrie v Ženevě, říká, že Freudova regresivní teorie je představována elegantním slohem, ale nesouhlasí s realitou, a pokračuje: „Freudova teorie vychází z toho, že člověk prochází řadu určitých stadií: orálním, análním, oidipálním – podle Oidipa, který se oženil se svou matkou. Kdo má psychické problémy, je to podle Freuda dáno tím, že prý uvízl v některém z těchto stadií. Aby se uzdravil, musí se prý vrátit zpět – regrese – do životního stádia, kde jeho problém vznikl. Tento psychologický pohled na dítě nesouhlasí se skutečností.“ S tímto tvrzením profesora Sterna se ztotožňují mnozí přední psychiatři.

Tedy profesor Stern zdůrazňuje, že Freudova regresivní teorie i jeho psychologický pohled na dítě nesouhlasí s realitou. Tedy co se týče teorie o orálním, análním a oidipálním vývoji u člověka, jde o pseudovědu a masový podvod. Nic na tom podvodu nemění, že u Freuda je podán v elegantním slohovém stylu.

+ Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr, + Timotej OSBMr, Biskupové sekretáři