Na prahu nového roku

Autor: Ladislav Malý

Obvykle se na prahu nového roku hodnotí minulý rok, co dobrého i špatného přinesl. Pro nás – myšleno tím celý český národ, aspoň z mého pohledu – uplynulý rok v politice nepřinesl nic, co bychom mohli považovat za dobré. Těch nedobrých faktů bylo víc, ale já bych vypíchnul ten hlavní.

Tím byla a je imperialistickými a sionistickými kruhy Spojených států amerických vyprovokovaná válka proti Rusku, která nabývá v současnosti na eskalaci. Cíl je jasný: získat surovinové zdroje, politický vliv nad východní Evropou, zničit Rusko a nastolit v Moskvě doktrínu liberálně demokratického režimu.

Nedělám si žádné iluze o Rusku, zažil jsem sovětskou okupaci Československa, v níž hlavní aktéři byli Rusové. Dodnes mi zní v uších burácení a skřípení pásů sovětských tanků valících se po pražské dlažbě. Pravda, byl to sovětský režim. Bylo mu trnem v oku touha po svobodě českého a slovenského národa, proto Pražské jaro -68 udusil svými tanky. Na politické Pražské jaro má dneska každý jiný názor; podle mého šlo tenkrát o instalaci socialismu sice řízeného komunisty, ale s kolektivním vlastnictvím výrobních prostředků, s důrazem na národní identitu -, čili nastolit podobný systém jaký byl v tehdejší Jugoslávii. Žít svobodně a svobodně rozhodovat o sobě v jakém politickém systému chceme žít je přirozeným právem každého národa.

Rusko vnímám jako velký národ, a jako velký národ má v genech rozpínavost, touhu vnucovat svoje vidění světa malým národům. My, Češi, máme s velkými národy svoje zkušenosti, není-liž pravda?

V této fázi vývoje ale dnešní Rusko už není, - takové bylo za vlády bolševiků. Rusko tehdy spoutávalo lidi ideologií, pošlapalo tržní mechanismy, čímž zanedbávalo občanskou spotřební ekonomiku, infrastrukturu země; peníze se cpaly do armády a na zbrojení, a nakonec i do války proti suverénnímu a svobodymilovnému afghánskému lidu. A národy v Sovětském svazu trpěly bídou a ekonomika se stále více propadala a nedržela úroveň se světovým technickým vývojem.

Dnešní Rusko pod vedením famózního politika V. Putina jde cestou moderní řízení ekonomiky, tržních mechanismů, osobní spotřeby obyvatel a celkového vzrůstu životní úrovně a modernizace země. Pro ilustraci jeden příklad: za komunistů bylo Rusko na seznamu zemí, jež musely dovážet obilí -, dneska je Rusko vývozcem obilí… V Rusku došlo k rehabilitaci pravoslaví, kostely jsou plné lidí, staví se nové kostely, viz chrám Krista Spasitele v Moskvě, bolševiky v 30 letech vyhozený do povětří. Putin nastolil režim autoritativní demokracie, odmítá tzv. západní hodnoty liberalismu a lidská práva zednářů a sionistů, v Rusku se zákonem prosazují přirozená práva člověka.

Ukrajina, poté co se rozpadl Sovětský svaz, získala samostatnost. Ukrajinci snad vedle Tarase Bulby ze 17. století nemají žádné velké postavy minulosti a hrdiny; ten poslední byl Stepan Bandera, kterého zavraždil v Mnichově v 50. letech agent KGB. S. Bandera, vyznával křesťanství, chtěl pro svůj národ svébytnost a suverenitu státu. Ale měl smůlu, jeho snahu neakceptoval ani Hitler, a po válce ani Stalin. Tak mu nezbývalo nic jiného než emigrace pro něho i pro celou jeho dobrovolnickou armádu; pokud je Sověti nepovraždili. To je minulost.

V samostatné Ukrajině od 90. let rehabilitovali S. Banderu, dokonce mu postavili pomník, kam vedoucí představitelé Ukrajiny chodí (anebo už ne?) sloužit tryzny a klanět se jeho hrdinství. A je to pochopitelné, aspoň pro mne.

Protože na Ukrajině vládli a dosud vládnou oligarchové, kteří národní ekonomiku rozkradli tím, že si jí přivlastnili, vládne všude neřád a patřičné zákony jsou libovolně vykládány. Od 90. let vznikaly polovojenské skupiny mladých lidí, kteří ústy vyznávají Banderu, ale lživě si projektují do jeho historické postavy německou nacistickou propagandu a symboly, s čímž by živý katolík-unionista Bandera zcela jistě nesouhlasil -, vždyť němečtí nacisté odmítli jeho projekt samostatné Ukrajiny a zavřeli ho do koncentráku. Bandera chtěl pro svůj národ samostatnost, ale na základě konzervativních idejích, nikoliv návrat kamsi do pohanských dob. Nacistické symboly jsou ale jakýmsi magnetem pro mládež nejen na Ukrajině, ale např. i u nás.

Na východě Ukrajiny, v Donbasu a Luhaňsku, což jsou nejprůmyslovější a také nejrozvinutější regiony, žijí z největší části Rusové. Polovojenské skupiny Ukrajinců od r. 2014 neustále provokovaly ruskou menšinu, tlaky se zesílily po vyhlášení jazykového zákona ukrajinskou vládou v Kyjevě. Rusové žijící v těchto regionech nemohli snést útlak vlády a neustálé vojenské provokace, proto vyhlásili svou samostatnost. Trvalo to dlouhých osm roků, plných útoků na Rusy, vraždy a loupeže ruských obyvatel ze strany ukrajinských teroristických band. Pověstná kapka poháru hořkosti přetekla a ruský president V. Putin zahájil vojenskou operaci na záchranu svých ruských krajanů. Můžeme to označit za agresi? Podle mne nikoliv. Putin a Rusko má plné právo osvobodit svoje lidi z národnostního útlaku a v podstatě jim zachránit život. A tak vznikl dosud trvající válečný konflikt.

Ve válečném konfliktu, který podlým a zákeřným způsobem vyprovokovaly USA a to tak, aby světová veřejnost v agresorovi spatřovala Rusko, se musí také zúčastnit celá satelitní Evropská unie tím, že ekonomicky a finančně podporuje skutečné agresory, tj. vládu v Kyjevě. Zatím jen jde o podporu ekonomickou. Zatím.

V EU se našla jen jediná země – Maďarsko, které odmítlo účast na něčem tak ohavném, jako je válka proti lidem, kterým je upíráno přirozené právo státní svrchovanosti. Za to patří Maďarům, konkrétně premiéru V. Orbánovi, velký dík.

A tady se česká vláda projevila jako nejodpornější a nejhanebnější kolaborant. Česká vláda premiéra Fialy je nejaktivnějším dodavatelem zbrojního materiálu i peněz ukrajinským hrdlořezům, čímž náš národ vede do stále větších dluhů a chudoby. Inflace je obrovská, kolem 20%; ceny všeho zboží, hlavně potravin a energie, pohonných hmot rostou do závratných výšin – kde se to zastaví…? Vláda nám předvádí roli vzteklého štěkajícího mopslíka, který je vzteklý tak dlouho, než ho pán pohladí. Tím pánem se rozumí sionistické kruhy Spojených států…

Nejen, že jako národ budeme chudnout, ale kolaborantská vláda premiéra Fialy už má v předstihu připravený zákon, a taky patřičný úřad s tlupou oddaných úředníků, proti tzv. desinformacím. Není to nic jiného, než tuhá cenzura –, je to klacek na jinak myslící občany, než vyžaduje vláda. Satrapa amerických sionistů v ČR, premiér Filala a jeho nohsled ministr vnitra jménem Rakušan, už národu vyhrožují, že budou blokovány všechny „proruské a desinformační“ weby, které nebudou „vhodně“ informovat veřejnost. Opět jako národ, sklouzáváme do diktatury, tentokrát ne proletariátu, ale trockistické neomarxistické doktríny liberální demokracie, na jejímž dnu je totalita.

Snad i ti nejzarytější optimisté se mohli v minulém roce přesvědčit, že pro kolaborantskou vládu, pro níž jsou důležitější direktivy z EU než vlastní národ od něhož dostala mandát, a která získala v posledních volbách do sněmovny Parlamentu většinu 108 hlasů, jsou mohutné manifestace lidu na náměstích fraškou; vláda se lidem cynicky směje do obličeje, jejich spravedlivé požadavky považuje za banalitu a desetitisícové shromážděné davy za proruské šváby…

Jakákoliv zásadní změna v řízení našeho státu a jeho politické orientace visí na odborářských bossech, ti by měli cítit s pracujícím lidem a urychleně vyhlásit stávku, popřípadě stávku generální. Potom teprve by vláda byla ochotná k jednání. Něčeho takového se ale nedočkáme, protože odboráští bossové jsou „jejich lidi“, tj. dobře placení lidé mající stejnou krevní skupinu, která je tak charakteristická pro zbabělce a kolaboranty. Národ není bohužel schopen napřímit svou šíji a upracovanou ruku sevřít v tvrdou pěst a bouchnout do stolu, - pak ale také do ksichtů vládních kašpárků.

V Praze, 1. ledna 2023 www.narodnikonzervativci.wz.cz