Co prosazuje nový katolický katechismus?

Mnozí propagátoři LGBTQ se odvolávají na katechismus, a to na články 2358-59. V katechismu jsou v těchto článcích skutečně zavádějící formulace, které otvírají dveře k šíření amorální infekce. Musí být z katechismu vyškrtnuty, protože propagují falešné učení – falešné evangelium, za které dle Božího slova dopadá anathema, tedy vyloučení z Kristovy církve a prokletí (Gal 1,8-9).

Duchovní kořeny katechismu

Jan Pavel II. v úvodu do katechismu píše: „V roce 1986 jsem svěřil komisi dvanácti kardinálů a biskupů, které předsedal pan kardinál Josef Ratzinger, úkol připravit návrh katechismu, o který žádali synodní otcové. Komisi v její práci pomáhala redakční skupina sedmi diecézních biskupů a teologických a katechetických odborníků.“

Jan Pavel II. v témž roce, 1986, svolal do Assisi představitele pohanských kultů a spolu s nimi se modlil. Šlo zde o gesto apostaze, které vytvořilo veřejné mínění, jako by uctívání démonů a Kristova smrt na kříži byly rovnocennými cestami ke spáse. Toto gesto de facto zlikvidovalo misii. Rovněž se tehdy Jan Pavel II. postaral, aby nový Kodex už neobsahoval trest exkomunikace za členství v zednářské organizaci. Tím oficiálně přijal zednáře do církve. Dnes už ovládli klíčová místa v celé katolické církvi.

Co se týče katechismu a jeho propagace sodomie, těžko mohl tehdejší kardinál Ratzinger zabránit prosazení dvojznačných formulací v článku 2358-9, i když zodpovědnost za tuto propagaci sodomie se teď už hází na něj.

Písmo se k sodomii vyjadřuje na mnoha místech, a to negativně a varovně. Církevní Tradice stejně tak. Svatý Jan Zlatoústý napsal: „Nejhorší ze všech vášní je žádostivost mezi muži.... Proto vám říkám, že tito jsou ještě horší než vrazi a že by bylo lepší zemřít, než žít v takové hanbě. Vrah jen odděluje duši od těla, ale tito ničí duši v těle... Nic, absolutně nic není šílenější a škodlivější než tato zvrácenost.“ (In Epistulam ad Romanos)

Papež sv. Pius V. stanovil: Pokud se dopustí klerik (jáhen, kněz či biskup) zločinu sodomie, musí být degradován z klerického stavu a předán světské spravedlnosti. Ta trestala tento zločin stejně jako vraždu. Papež dodal: „Jinak se toto zlo nevykoření.“

Citace z KKC 2358: „Nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony...“, Použít pro homosexuální sklony termín vrozené je manipulační, aby se proti homosexualitě nedalo nic namítat. Jenže tak se na homosexualitu nedívá ani Boží slovo, ani církevní Tradice. To, co katechismus nazývá vrozené homosexuální sklony, je ve skutečnosti, jak uvádí Písmo, trest za hřích modlářství předků, tedy za hříchy proti prvnímu přikázání Dekalogu. V listě Římanům je ukázáno na tento kořen: „...vyměnili Boží pravdu za lež a klaněli se a sloužili tvorstvu místo Stvořiteli. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní... muži s muži provádějí hanebnosti...“ (Ř 1,27)

Pokoncilní církev vyměnila pravdu Boží za lež a nabádá k úctě k pohanským démonům, proto se v ní šíří homosexualita. Jestliže člověk zamění úctu k pravému Bohu za úctu k pohanským modlám, ve skutečnosti k démonům, dopadá trest na potomstvo až do třetího a čtvrtého pokolení. Tak to uvádí první přikázání Dekalogu. Přesto II. vatikánský koncil v dekretu Nostra aetate tuto zakázanou úctu k pohanským kultům a jejich démonům oficiálně vytyčil. Tím byly vytvořeny podmínky k masovému rozšíření homosexuality.

Jaké formy má současné modlářství mezi křesťany? Jde o zenové i jogínské meditace, o otevřenost a obdiv k hinduismu, buddhismu, dekadentní hudbě s kořeny v satanském voodoo, o různé formy věštění, např. horoskopy, různé formy magie, o spiritismus, okultní medicínu, homeopatii, akupunkturu. Církev v čase koncilu ani po něm neřekla jasné slovo k hříchům proti prvnímu přikázání, tedy k pohanství a okultismu. Naopak, dekretem Nostra aetate prioritně prosazovala na všech teologických školách úctu k pohanským kultům (náboženstvím) a de facto tím i k jejich démonům. Mlčet k invazi pohanství a okultismu prakticky bylo a doposud i je nepsaným zákonem v katolicismu.

Za homosexuálními sklony nazvanými vrozenými je ve skutečnosti negativní duchovní síla, která působí i na psychiku. Tuto sílu Bible i církevní Tradice nazývá démon, tedy nečistý duch. Ježíš netoleroval nečisté duchy, ale vyháněl je a lidi od nich osvobozoval, na rozdíl od současné církve, která koná pravý opak.

V Dekalogu je nejdůležitější první přikázání. Vyjadřuje osobní vztah k Bohu. Z tohoto vztahu a této pravé úcty věřící čerpá sílu v boji proti infekci zla, která je v jeho nitru i ve světě, i za úskočnými útoky démonských sil.

Když člověk opustí vertikálu, tedy vztah k Bohu, a začne uctívat tvorstvo, ať viditelné či neviditelné – tedy padlé anděly – nemá pak už sílu zachovávat morální normy Božího zákona ani v dalších přikázáních.

S homosexualitou je spojen celý systém zla. Stát se otrokem či médiem nečistých démonů, to není nevinná věc. Toto prokletí strhává jedince i celou společnost na cestu vlastní autogenocidy.

Citace KKC 2358: „Vůči nim (sodomitům ) je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace.“

To znamená, že katechismus zakazuje nazývat hřích hříchem a ruší tak Boží zákon. Nesleduje už spásu duší a záchranu zotročeného člověka, ale slouží k masovému šíření této duchovní a zároveň amorální infekce. Duch za homosexualismem pak nejen diskriminuje, ale tvrdě si podřizuje celou společnost včetně církve. Kdo se nepodřídí, toho ocejchuje jako homofoba, kterému současná legislativa hrozí tvrdou převýchovou a třemi lety vězení.

Citace KKC 2358: „Proto mají být (homosexuálové) přijímání s úctou, soucitem a jemnocitem.“ Ptáme se: K čemu máme mít úctu? K duši člověka? Pak se ale musíme proti sodomii postavit tak, jak to určuje Boží zákon. Anebo se zvýrazňuje úcta k tělu? Potom se proti sodomii musíme postavit rovněž, protože sodomie degraduje lidské tělo. Z toho vyplývá, že pojem úcta je zde jen manipulační. Respektovat sodomii je v rozporu s Božím zákonem a lidskou slušností i přirozenou morálkou – etikou.

Pokud je nemocný infikován např. tyfem či morem, nebude po zdravém člověku vyžadovat úctu spojenou s falešným soucitem a jemnocitem, které by vedly jen k rozšíření nákazy. Katechismus vědomě mlčí o potřebě pravdivého pokání i o pravé podstatě problému homosexualismu, ani nezdůrazňuje nutnost vyhýbat se blízké příležitosti ke hříchu, bojovat s myšlenkami, pocity i představami.

Soucitem se člověk vždy druhému otvírá. Jenže za homosexualitou je nečistý duch a prvním krokem k jeho přijetí je soucit, jemnocit a pak myšlenka – homosexuální cítění a touha, která vyvrcholí ve skutku. Tím se člověk už sodomii plně otevře, prolomí zábranu a stává se z něj homosexuál. A k tomuto navádí katolický katechismus! To je hrubý zločin proti Božímu zákonu i proti věřícímu katolíkovi, který respektuje autoritu církve, a tím i katolický katechismus.

Bible sodomii jednoznačně odsuzuje a nazývá ji nejen hříchem, ale i ohavností a zvrhlostí a oznamuje, že za ni přichází trest časného (2Pt 2,6) i věčného ohně (Juda 7). Mezi těmi, kdo nebudou mít účast v Božím království, jsou jmenováni i nekající sodomité (1Kor 6,9). Mojžíšův zákon stanovil pro ty, kdo se dopustili homosexuálního skutku, trest smrti. (3M 20,13)

Sodomita by měl pro své osvobození udělat tyto kroky: přijmout pravdu o sodomii i účinné prostředky k boji s hříchem. Zároveň musí mít pravou úctu k Bohu, a proto je nutné, aby se oddělil od kořenů sodomie, kterými jsou bezbožnost a modlářství (Ř 1,21-25) spojené s různými formami okultismu.

Citace KKC 2359: „Skrze ctnost sebeovládání..., často skrze podporu nezištného přátelství... se mají (sodomité) přibližovat ke křesťanské dokonalosti.“

Člověk, který je v otroctví nezřízené sexuality, nějaké teorie o sebeovládání a křesťanské dokonalosti vůbec nebere vážně. A vyžadovat od katolíka nezištné přátelství s tímto sodomitou je jako poslat beránka k vlkovi.

Opravdu nezištné přátelství je možné jen formou duchovního rozhovoru nejméně s dvěma svědky. Při něm by mělo být jasně ukázáno na učení Písma svatého a Tradice. Dotyčný ale bude argumentovat katechismem. A tu vidíme zrůdný zločin katechismu, který nedovolí hájit Boží pravdu ani přijmout osvobození. Zastánce KKC bude tvrdit, že vy přece nejste moudřejší než Svatý otec Jan Pavel II., který tento katechismus schválil. Články 2358 a 2359 musí být proto vyškrtnuty, jinak na katechismu zůstává Boží anathema.

„O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti... ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu.“ (Ef 5,3)

Boží slovo nikde neurčuje postoj úcty, soucitu, jemnocitu, nediskriminace k smilstvu, cizoložství či homosexualitě, tedy k nezřízenosti, jak to činí katechismus.

„O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.“ (Ef 5,12-13)

Boží slovo nenavádí k žádnému nezištnému přátelství s lidmi, kteří odmítají pokání a pravdu. Jsou jimi lidé LGBTQ. Manipulace se soucitem a jemnocitem otvírá dveře masovému šíření sodomie a zároveň zamezuje osvobození.

Písmo nás naopak vybízí, abychom zlo nazývali zlem a ohavnost ohavností a tím byli chráněni před falešným soucitem, falešným jemnocitem i falešnou úctou. „Když se ty věci nazvou pravým jménem, tak se už ví, oč jde.“ (Ef 5,13) Jde o těžký hřích, o závislost a otroctví, které drží v područí všechny, kdo se tomuto nečistému duchu otevřeli.

Jediným slovem úcta, a to k pohanství, II. vatikánský koncil zrušil pravou úctu k Bohu a de facto odstranil první přikázání Dekalogu. Následně katechismus jediným slovem úcta, a to k sodomii, likviduje Boží a morální zákony. V církvi místo víry zavládla nevěra skrývající se za modernismus s historicko-kritickou metodou. Rovněž zavládla otevřenost k pohanskému modlářství skrze dekret Nostra aetate. Tím byla připravena půda k masovému šíření sodomie. Duch absurdní úcty k sodomii se projevil i v pokoncilním katechismu. Dnes už místo úcty k Bohu a Jeho přikázáním tu máme Sodomu a Gomoru. Pseudopapež František ji dovršuje Synodou o synodalitě. Kope tím hrob katolické církvi. Toto má na svědomí II. vatikánský koncil a pokoncilní katechismus Jana Pavla II.

Články katechismu 2358-59 stáhly na tento katechismus Boží prokletí za hlásání jiného – falešného evangelia (viz Gal 1,8-9). Toto antievangelium pak zamořuje i upřímné katolíky a dopadá na ně prokletí. Proto tyto články propagující sodomii musí být z katechismu odstraněny!

+ Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr, + Timotej OSBMr, Biskupové sekretáři

Leden 2023