Podzimní dny roku 1938

Informace od MUDr. Jaroslava Lhotky, poslance Parlamentu ČR v roce 1992:

Bratranec ruského legionáře, československého prvorepublikového generála Zmeka, vyprávěl na lágru v Práchovicích po roce 1948, co se odehrálo těsně po Mnichovu 1938, kdy se proti prezidentu Benešovi a jeho kapitulantství vzepřela část naší generality, odchovaná ruskými legiemi, kterou vedl bývalý ruský legionář, armádní generál Ludvík Krejčí při poslední schůzi generálního štábu v roce 1938. Ostře proti Benešovi vystoupil brigádní generál Zmek, povýšený až v poslední chvíli na brigádního generála, neboť byl v nemilosti Beneše.

Generál Zmek žádal Beneše, aby mu jmenoval spojence v této napjaté době, o které se opíral po 20 let. Beneš zareagoval s vypjatými hlasivkami, že jsme byli zrazeni spojenci - Francií a Anglií.

Generál Zmek pak vykřikl na Beneše: "Podvedl jste nás!" Hádka dostala na razanci a v té chvíli přítomná Hana Benešová vytáhla z kabely dámský revolver a vystřelila jednu ránu na generála Zmeka, kterému kulka zasáhla levý hrot plíce. Jako obvykle, vše se ututlalo. Po uzdravení žil Zmek v ústraní v Kroměříži. Přišel Protektorát, Zmek byl zatčen a zemřel v koncentračním táboře Oranienburg.

Generál Krejčí učinil poslední pokus jako hlavní velitel, a to jednat s politiky koaliční vlády, která byla ovšem zaprodána prezidentu Benešovi. Argumenty lidoveckého politika Jana Šrámka, jak jsem se z tisku dočetl, generála Krejčího zlomily.

Po neplodných jednáních s politiky 2. října 1938, se v další den sešlo v Jihlavě ve štábu několik generálů působících v rámci Prchalovy mobilizované armády, aby byly odmítnuty podmínky mnichovské kapitulace a začala se hájit celistvost republiky i proti vůli politiky Beneše. Generálové Lev Prchala a Sergej Ingr odjeli na návštěvu prezidenta na Pražský hrad a snažili se přesvědčit Beneše a dokázat, že lze s úspěchem bránit republiku s tím, aby Beneš odmítl kapitulaci. Prchala po neúspěchu u prezidenta Beneše a zároveň vrchního velitele branné moci pak jednal s generály Krejčím a Vojcechovským. Co se zde přetřáslo, nebylo už nikdy zveřejněno. 5. října 1938 pronesl prezident Beneš rozhlasový projev k národu, že v této těžké chvíli se dobrovolně a bez nátlaku vzdává úřadu prezidenta ČSR -, když předtím nesnesl ve vládě nikoho druhého s jinými názory, nežli měl on - "vyvolenec". Kdyby nebylo kapitulantství Beneše, mohli jsme vstoupit do světových dějin jako národ, který se postavil Hitlerovi se zbraní na odpor jako první. Měli jsme na to právo morální.

Do hry vstoupil nečekaně divizní generál Robert Rychtrmoc, do konce roku 1933 velitel litoměřické divize. Ta v době jeho velitelování byla složena z 2. pěšího pluku Jiřího z Poděbrad, 42. a 44. pěšího pluku a 3. dělostřeleckého pluku. Rychtrmoc žádal, aby Benešovi byl znemožněn odlet za hranice a že ho bude třeba postavit před vojenský soud, neboť v době vážné pro národ klamal a tím se dopustil velezrady. Za ni byl jediný trest - trest smrti. Nenašel se ovšem jediný člověk, který by znemožnil úlet Beneše. Jak píše dr. Bohumil Kobliha, generál Lev Prchala po celou dobu exilu naříkal, že neodstřelil Beneše a naši piloti za války, když Beneš přijel na jejich základnu v Británii, nechtěli vůbec nastoupit a pak ho vypískali. (Něco podobného se stalo za I. světové války v Čeljabinsku T.G. Masarykovi od Legionářů.)

Po Benešově úletu a jeho nohsledů, byla vytištěna pohlednice s letadlem a pod ním nápis: "Měl plán a zůstal z něho aeroplán. Dnes je ceněna ve veřejných aukcích v ČR.

Po květnu 1945 byl divizní generál Robert Rychtrmoc zatčen, postaven před retribuční tribunál a odsouzen retribuční trestné činy podle § 1 a 2 k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána v Pankrácké věznici, tam, kde předtím vraždili nacisté naše lidi, a to již 21. ledna 1946, aby se český národ opět nedozvěděl pravdu. Tak rychle se zametaly stopy novými vítězi, aby pravda byla opět zašlápnuta do země.

Ze všech období ČSR, bylo nejvíce popraveno lidí za prezidentství Beneše.

V roce 1968 ještě žil generál Ludvík Krejčí. Bohužel, nikdo nevyužil příležitosti, aby vyslechl a zaznamenal paměti armádního generála Krejčího týkající se Mnichova 1938. Nikdo z českých historiků si nechtěl pálit prsty s "reformními komunisty" na čele státu v době Pražského jara. V roce 1972 generál Krejčí zemřel a vzal si své paměti sebou do hrobu.

(trochu jsem to zkrátil, bylo by to k neučtení)