Moderní nacionalismus – Evropský národní front       

Se vstupem do XXI. století, v době, vyznačující se značnými změnami v evropské mentalitě, si musíme položit otázku: Jsme schopni na naší cestě nacionalistického myšlení prolomit vlnu destrukce, která ničí naše národy, naši civilizaci? Jsme schopni – my, lidé vyznávající hodnoty, které nejsou v souladu s těmi oficiálně povinnými – prolomit začarovaný kruh idejí, které jsou cizí a nepřátelské nejen evropským národům, ale celému lidstvu? Odpověď je jednoduchá: Ano. Protože tam, kde je pravda, se nachází i vítězství. Úspěch ale není nikdy korunou netečnosti a marasmu. „Pomož si sám a Bůh ti pomůže“, říkali jezuité, a tato každým coulem zdravá devíza by měla osvěcovat naši každodenní práci. Zanechat boje za správnou věc je totiž nejtěžším hříchem v životě, který Nejvyšší žádným způsobem neodpustí. Tím, že jsme začali budovat hnutí, které má ve svých řadách shromáždit nacionalistické organizace z evropských zemí, jsme udělali první významný krok směrem ke konečnému vítězství. Je to krok první, základní a jistě ne poslední.

Obrana civilizace

Základním cílem našich snah je obroda Evropy svobodných států, Evropy národních států, nezávislých na umělých politických vrchnostech, které si navzdory zájmům Evropanů vytvářejí svůj vlastní imaginární svět. Pravá Evropa je kontinentem suverénních států, jež jsou řízeny ve shodě s vůlí svých národů; států vystavěných na starobylých základech křesťanské civilizace. Evropa odtržená od křesťanství se stává jen tavícím kotlem nízkých zájmů bez východiska, kterými snadno mohou zavládnout síly, jejichž cílem je zničení všeho, co svědčí o naší identitě: víry, svobody, cti a hrdosti. Právě křesťanská civilizace formovala dnešní národy, vštípila jim univerzální hodnoty, dala sílu rodině a zajistila celé evropské pospolitosti ekonomickou a společenskou svobodu. Říkáme křesťanská Evropa a míníme tím pravé křesťanství, mocné hrdostí a silou národů, ne nekoordinovaný systém pseudokřesťanské filozofie, která z lidí činí lůzu bez vůle, poslušný vládcům nového světového řádu. Dějiny dokazují, že tehdy, když bylo pošlapáváno křesťanství, byly pošlapávány i národní práva a svobody.

Evropa svobodných států

Dějiny moderní Evropy jsou poznamenány krví její nejlepších synů. Dvě světové války, rozpoutané ve jménu partikulárních ekonomických zájmů úzkých skupin establishmentu a chorých imperiálních blouznění proti zájmům národů, vedly na kontinentě ke zničení skutečných národních elit, ekonomickému pádu a omezení svobody. To se nesmí opakovat. Dnes naštěstí můžeme říci, že v Evropě neexistují – s výjimkou Německa a Ruska, kde stále přežívá primitivní a archaický imperializmus původem z XIX. století – významnější revizionistické šovinistické tendence. Nacionalismus se v Evropě stává nacionalismem moderním, který hledí vpřed a nežije v schizofrenním světě omezeného myšlení. Musíme ale mít na paměti, že zmíněná skanzenová a přestárlá verze nacionalismu, která se tu a tam stále ještě objevuje, je stejně velkým nebezpečím pro národní obrození Evropy, jako síly vládnoucího establishmentu. Primitivizací pojetí národa, civilizace a nacionalismu, zaváděním prvku nenávisti k jiným evropským národům se stává skutečným spojencem našich demoliberálních nepřátel. Neboť tak jako oni bojuje proti národním a křesťanským hodnotám.

Evropský národní front

Žijeme v konkrétní politické realitě. Nezlobíme se na ni – prostě tady je a ve vztahu k ní musíme plánovat některé naše činy. V dnešní Evropě vládne nemocný systém Evropské unie. Tato quasi-státní organizace, jejímž neskrývaným cílem je naprosté zničení národů a jejich států, se řídí svými právy. Jsou nám nepřátelské, ale nelze v nich nepostřehnout jisté skuliny, které můžeme využít pro naši věc. Potvrzuje to příklad Francie nebo Itálie, kde jsou národní síly – aniž by rezignovaly na svojí ideovou identitu – schopny dosáhnout nezanedbatelných politických úspěchů. Naší snahou je tento trend rozšířit a posílit. To je jedním z praktických cílů Evropského národního frontu. Musíme se naučit působit globálně, v prostoru celého kontinentu, abychom tak dosáhli lokálních úspěchů – bezpečnost a rozvoj našich národů a států. Za poslední desetiletí bylo mnoho iniciativ, které hlásaly nutnost spolupráce evropských národů. Všechny skončily nezdarem. Chyběly jim totiž pevné a nacionalistům společné ideově-politické základy. Šovinismus, nenávist k jiným evropským národům, pohanství, imperializmus a snaha o revizi hranic – tendence podporované, což dnes už není žádným tajemstvím, tajnými službami demoliberálních režimů – způsobily, že místo toho, aby došlo ke sblížení národních hnutí, ta se od sebe vzdálila a vzájemně na sebe zanevřela, a tím vyklidila pole našim protivníkům. Evropská unie ve své atninárodní podobě mohla mimo jiné vzniknout i díky tomu, že chyběl společný postup evropských nacionalistických organizací. Úkolem Evropského národního frontu je tuto situaci změnit. A Evropský národní front ji změní.

Adam Gmurczyk - Politická rada ENF